MN - Přípravy na vyplutí (aneb magor se zubama)

30. října 2011 v 8:10 | "The Hack" |  Moje Neznámé
(zleva doprava: Akeno Nanami, Aaron Kuro)


Takže co bych asi potřeboval na cestu na další ostrov? Hlavně když mám o jeden hladovější krk navíc. Musím si to promyslet než dojdem ke stánkům. Po dlouhé uličce barů a hospod jsme se konečně dostali k tržišti. Pro mě i Akena to byla obrovská úleva a hned jak jsme našli nějakou lavičku, jsme si sedli. Oba dva jsme sáhli do kapsy pro peněženky. A já se znuděně zeptal kolik má peněz. On na to že má pár tisíc beli. Řekli jsme si že můžeme nakoupit nějaké to jídlo na pár tejdnů ale nám by to určitě vydrželo jen na pár hodin. A na jednou se ozval zvuk. "Medvěd?" Zeptal se kdosi v davu. "Naše žaludky," zasípali jsme a chytly za inkriminovanou část těla. Promyslel jsem si to a zeptal jsem se Akena jestli nemá problém vykrást všechny ty obchody. "Nemám, ale asi by jsme neutekli daleko."
"Jak tooo?" Protáhl jsem, vážně mám hlad. "S panděrama těžko. A je tu i na nás dva, příliš moc lidí." Zasmál jsem se. Má pravdu! Musíme se nejdřív trochu posílit. "Jdeme do nějaké restaurace."

Vyhlídli jsme si jednu menší restauraci, kde nebylo tolik lidí a měli tudíž menší ceny. O hodně menší ceny!
S Akenem jsme si sedli k baru a rozhlídli se kolem. Moc lidí tu opravdu nebylo, byl tu jen jeden člověk který seděl v temném koutku, takže vše co jsme z něho viděli byly jen zuby a oči. Ten si ty zuby snad bělí! To by mně zajímalo, jestli si ho pořizují jako lampičku…
Chtěli jsme být zdvořilí, tak jsme pozdravili. A on na to vyběhl, vystrčil na nás obličej, takže všechno co jsem viděl byly ty bílé zuby, které se na slunci začaly lesknout. Chápu proč byl v tom temným koutku - nechtěl nikoho oslepit. "Co jste říkali? Neslyšel jsem Vás!" Panebože, neprskej na mně!
"Říkali jsme dobrý den…" Ujal se slova Akeno, když si všiml že jeho nový "kapitán" neexistující posádky dokonale ztuhnul ozářený tou bílou září. Takže není divu, že jsem pak vypustil z pusy zhovadilost. "To je protéza?" Zeptal jsem se a ukázal na jeho zuby. "Hehe, kdepak, jen si je každou půl hodinu čistím!" Bože, to je magor. Něco zapípalo. "Á! To je čas na čištění zubů!" A odněkud vytáhl kartáček a fakt si ten chrup začal čistit jako o život. "Jdeme jinam." Řekl Akeno, zatímco si sbíral oči ze země. V tom se někdo objevil za barem. "Nevšímejte si ho, je v celku neškodnej, až na to že mi odhání všechny zákazníky. Ach jo. Tak co si dáte?" Chlap tak ve stejným věku jako já a Akeno, možná o něco starší a dokonce byl vyšší a hubenější. Žádná svalová hmota. "Dáme si něco co zasytí ale hlavně ať je to levný." On na to, že tu je všechno levný. "Ten magor se zubama mi odháněl všechny zákazníky, takže musím slevovat co to dá, abych tu někoho udržel." Povzdech si a otočil se k nám zády a začal vařit. To byl čas abychom si promluvili s tím magorem, abychom se dozvěděli proč tu pořád je. Takže jsme sebrali všechny psychické síly a šli se ho na to zeptat. Jakmile jsme se zeptali, čučel na nás asi pět minut, než odpověděl: "Říkali jste něco, chlapci?" A dál si čistil zuby. Držte mně, nebo toho magora zabiju!
Hospodský naštěstí v tu chvíli zakřičel že jídlo už je hotové. Okamžitě jsme se do toho pustili, když jsme skončili, řekl nám, ten hajzl úchylnej, zabedněnej, hnusnej: "To bylo moje nejdražší jídlo, jestli ho odsud dostanete, nejen že Vám to dám zadarmo, ale dám Vám i jídlo na několik měsíců dopředu. A menší loď k tomu, aby jste ho mohli někde utopit."
Akeno zvedl ruce v obranném gestu: "Oya, oya, to že jsme piráti, neznamená že jsme vrazi magorů z hospod… Ale tu cenu si vypiješ!"
Já místo toho začal myslet. Divné a to prosím ne o tom jak zabít toho hospodského nebo toho magora s zuby. "Hej, něco přihoď. Co umíš? Neříkej že jsi kuchař, i já vařím líp." Hospodský si odfrkl. "Původně jsem loďař, ale to mně tady neuživí. Ovšem jak tak koukám, lepí se tu na mně smůla." Hodil pohled na magora, který si teď šťoural zuby nití. Když si všiml že na něj nepokrytě čumíme řekl: "Jsem sice rád hoši, že se o mně zajímáte, ale bohužel, já nejsem na kluky."
…. …. "JÁ HO ZABIJU!!!!!!" Vykřikl jsem s Akenem a hospodským. "Říkali jste něco hoši?"
Hospodský si povzdychl. "To nemá smysl, jeho duch tu bude strašit po jeho smrti…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama