MN - Nová cesta

23. července 2011 v 0:36 | "The Hack" |  Moje Neznámé
Nová cesta

Je to nedávno, co můj otec umřel- vlastně je to teprve 48 hodin. Ale stejně jsem pořád smutnej. Měl jsem ho rád - otec mi vždycky vyprávěl o matce, která se vydala na moře když jsem byl malý a nemohu si na to vzpomínat. I kdybych chtěl, nemohu. Jediný co mi od ní zbylo byl plakát s odměnou čtyři sta miliónů beli. Takže si teď právě balím do baťohu celý můj život a vyrážím na moře. Protože - co tady? Nikoho už tu nemám. A zapomněl jsem se vlastně zmínit - jediné co tu nenechala nebyl jen plakát, ale i divné ovoce, kterého jsem se neměl dotýkat. Povídejte to tříletému dítěti. No samozřejmě že jsem to sežral. Docela to i chutnalo. Když se tatík uklidnil, všechno mi vysvětlil - co jsem to snědl. Ďáblovo ovoce Mera Mera… A tak tatínek utrácel spousty peněz za moje nové oblečení. Jaká to radost když jsem začal růst a ke všemu polovinu spálil. Už mám skoro dobaleno. Zbývá jen společná fotka nás tří. Tak na tohle si kurva nemůžu pamatovat. Myslím že to bylo asi osm hodin po mém narození. Zmínil jsem se už že moje maminka je divná?
Takže je sbaleno. Celý můj život v jednom baťohu. Pochmurně jsem baťoh hodil do člunu a rozloučil se s polovinou vesnicí. Pár děcek chtělo se mnou, že rozdávají rány a že z nich budou skvělí piráti. Spíš se bojí protože se za chvilku provalí, že tu sochu na náměstí počmárali oni. Práskl jsem je - jsem já to ale mizera! A najednou to přišlo - upřímný radostný smích - něco nového přichází! Zasmál jsem se a vyrazil…
Mimochodem, jmenuji se Aaron Kuro. Zatím mně neznáte ale za chvíli vás budu srát, že jste to neviděli. Jsem prostě takový.
Začátek cesty byl dobrý - když už jsem byl pár kilometrů od ostrova, tak jsem si všiml že jsem si nezabalil dost jídla na cestu na další ostrov. Naneštěstí není tak daleko, tak hold budu muset držet hladovku. Kurňa. To nepřežiju.
Po delším pádlování jsem se unavil a trochu si zdřímnul. Což je asi pitomost já vim, ale co naděláš.
Probudil jsem se a první co jsem viděl byl zadek nějaké OBROVSKÉ lodi. A to nepřeháním. Měl jsem z prdele štěstí že mě nezajela. Podíval jsem se na plachtu a spatřil nápis Marine. A řekl jsem si že jsem měl štěstí ještě z větší temnoty než z prdele, protože nebyl vítr a tak jsem neměl rozdělanou plachtu - už mám i pirátskou vlajku. Když už pirát, tak se vší parádou! No né? No ale stejnak štěstí za to bezvětří a za to že je ta loď velká jak prase a tak ji neviděli!
No radši jsem sebral síly a jel pryč. Prostě jsem jen plul, plul,plul… až jsem si myslel že nudou umřu a zasmrádnu. Když už jsem uviděl na obzoru ostrov, řekl jsem si že mezitím rozteču a nedopluju tam. Takže jsem sebral veškerou sílu a odpádloval tam. A tady to oficiálně začalo - má kariéra v oboru pirátství! Ale stejně jsem projistotu přehodil přes plachtu a vlajku něco aby nebyl vidět obrázek!
V docích jsem uvázal člun a šel se porozhlídnout do města najít nějakou hospodu. Cestou jsem si probíral, koho všechno bych měl do posádky nabrat. Nejdřív asi navigátora, já se v tom sice vyznám ale…no… znáte to jsem línej jak veš. Pak bych měl sehnat šermíře nebo snipera. Pak ty ostatní. Ale stejně bych nejdřív měl sehnat větší loď. Ale znáte to - prachy se nesypou z osli zadnice. Měl jsem jenom deset tisíc beli z brigád pro tátu a dům jsem neprodal - chci se tam ještě vrátit. Takže slušně řečeno jsem na suchu.
Zrovna jsem chtěl otevřít dveře do hospody, když dveřmi proletěl mariňák. Tak tak jsem stihl zachránit svou oblíbenou koženou vestu! Toho debila co po mně toho ňoumu hodil zabiju!!
Vstoupil jsem tam s tváří boha pomsty a chtěl po viníkovi přinejmenším vypálit 5000 stupňů celsia. Když jsem ale zjistil proč ten mariňák letěl vzduchem, neváhal jsem a pomohl zabijákovi kožených vest. Byl to kluk, nemálo podobný mně - alabastrová kůže a černé vlasy. Obličej normální, možná trochu protáhlejší nudou, ale to je ten můj taky. Prostě spřízněná duše. "Hiken!" A vypálil jsem mezi mariňáky a ním obrovskou mezeru. Ten kluk samozřejmě neváhal a dorazil je. "Oi, díky trdlo! Moh' si mně zabít ty debile!"
Já na to s ležérním výrazem: "Není zač." Skoro jsem to odsekl. To toho kluka dorazilo: "Ty se chceš vážně prát?!" Naneštěstí už se ale vzpamatoval výčepní (doteď byl pod pultem) a vykřikl na nás: "Ne v mém lokále!" Vypískl to. A znovu se schoval. No, já mu to tady víc nezničím, dost o to, že má teď zdarma výhled na moře plus popel jako bonus. Pokrčil jsem rameny a odešel z lokálu. "To mám za dobrý skutky." Bručel jsem a šel hledat jiný lokál.
Všiml jsem si že ten kluk z hospody mně sleduje. Upřímně bylo mi to skoro jedno, ale je silný, mohl by být v posádce užitečný. Tak jsem se otočil a zeptal se ho: "Jak dlouho mně hodláš sledovat?"
Byl překvapený. "Ty sis mně všiml?"
Jo! "Tebe by si všiml i slepý vůl!" Vyřkl jsem nudně. Zatvářil se uraženě. Zeptal jsem se ho tedy jak se jmenuje. "Akeno Nakami" Zamumlal že jsem mu málem nerozuměl. "A co ode mě potřebuješ?" Zeptal jsem se na rovinu. "Tvé jméno, nezdvořáku."
V pohodě jsem mu to řekl. "No, tak co. Řekneš mi teda co o de mně potřebuješ?"
Akeno se zatvářil přemýšlivě. "Ty jsi pirát?" Zeptal se. "Jsem."
"Chci se k tobě přidat." Vypálil na mně. Zamrkal jsem překvapením. "Co prosím?"
"Jsem dobrý navigátor a v boji jsem taky užitečnej, sám si to viděl ne? Prosím!"
"Jestli vážně chceš, můžeš, ale předem upozorňuju-"
"Hurá!" Překřičel mně. "-že nemám ještě loď." Dopověděl jsem spíš pro sebe. Bože, do čeho jsem se to vlastně pustil?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anisha-san Anisha-san | Web | 23. července 2011 v 20:35 | Reagovat

tk to je fkt dobrej příběh :)) nemůžu se dočkat pokračování

2 AOI AOI | E-mail | Web | 29. října 2011 v 23:06 | Reagovat

Úžasnej příběh. Už se těším na pokračování. Ten kluk mi trochu přijde jako kombinace Luffyho a Ace (lenoc co děsně potřeboje posátku xD)
Píšeš fakt skvěle. Takže to řeknu takhle : Vysol další díl. Prosíííííím !!!! ♥♥♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama